Jednou za dávno, v daleké zemi, žil obávaný drak jménem Široký. Byl to obrovský drak s modro-zelenými šupinami a plameny, které hořely ve všech barvách duhy. Lidé z okolních vesnic se ho báli a vyhýbali se mu, protože prý pohltil všechny, kdo se odvážili přiblížit.

Jednoho dne se však do vesnice přistěhoval mladý pastýř jménem Jakub. Byl odvážný a plný odhodlání, a rozhodl se, že se postaví drakovi a osvobodí vesnici od jeho strachu. Sbalil si svou hůlku a několik kusů sýra pro případ nouze a vyrazil směrem k hnízdišti draka.

Když dorazil k jeskyni, z které se linul páchnoucí kouř, uviděl, jak se Široký chystá k odletu. Jakub se rozhodl jednat rychle a hlasitě zavolal: „Pane draku, zastavte se!“

Drak se zastavil a překvapeně se podíval na malého pastýře. „Co tu chceš, malý člověče?“ zahřměl drak.

Jakub se nezalekl a řekl: „Přišel jsem ti nabídnout přátelství a mír. Nechceš žít v míru s lidmi a přestat je děsit?“

Drak se zamyslel nad tím, co mu pastýř říká, a uvědomil si, že by rád měl i přátele mezi lidmi. „Ano, máš pravdu, malý člověče. Už mě unavuje být samotářem a vyhýbat se lidem kvůli své pověsti,“ přiznal drak.

Jakub mu podal kousek sýra jako znamení přátelství a oba si společně sedli na louku u jeskyně. Drak začal vyprávět Jakubovi o svých dobrodružstvích a Jakub mu zase vyprávěl o životě ve vesnici. Postupně se mezi nimi vytvořilo silné pouto přátelství.

Od té chvíle drak Široký nebyl pro lidi hrozbou, ale ochráncem vesnice. Společně s Jakubem strážili okolí a pomáhali lidem v nouzi. A tak se vesnice dočkala míru a bezpečí díky přátelství mezi pastýřem a drakem.

A tak žili dlouho a šťastně, a lidé se naučili, že i ti nejstrašidelnější tvorové mohou mít dobré srdce, pokud se jim jen dostane příležitost seznámit se s nimi.