Byla jednou jedna malá myška jménem Matylda, která se jednoho podzimního dne potulovala lesem plným zlatavého listí. Když se blížila k říčce, zahlédla krásnou husičku, která se zrovna chystala k odpočinku na břehu. Myška se rozhodla jí přijít popřát dobrou noc a začala si s ní povídat.

Husička se jmenovala Barbora a byla velmi přátelská. Matylda se dozvěděla, že Barbora je zvláštní husa, která se naučila mluvit díky starému čarodějovi, který žil v lese. Barbora Matyldě pověděla, že čaroděj jí dal kouzelnou schopnost mluvit, aby mohla pomáhat ostatním zvířatům v lese.

Matylda byla nadšená a chtěla se setkat s tímto kouzelným čarodějem. Barbora jí ukázala cestu a společně se vydaly do temného lesa, kde kouzelník žil v malé chýši ukryté pod hromadou listí. Kouzelník se jmenoval Artur a byl velmi starý, ale moudrý muž.

Matylda se odvážila požádat kouzelníka o pomoc. Chtěla se naučit kouzla, která by jí pomohla chránit les a jeho obyvatele před nebezpečím. Artur se na ni usmál a řekl jí, že prvním krokem k tomu, aby se stala skutečnou ochránkyní lesa, je naučit se naslouchat listí.

Myška nechápala, co tím kouzelník myslí, ale poslechla jeho radu a začala naslouchat šustění listí kolem sebe. Postupně začala rozumět jazyku přírody a zjistila, že listí jí může sdělit mnoho užitečných informací o tom, co se děje v lese.

S nově nabytými znalostmi se Matylda stala nejlepší ochránkyní lesa, kterou kdy lesní zvířata měla. Pomáhala jim před nebezpečím, varovala je před bouří a dokázala rozluštit tajemné zprávy listí. Díky její odvaze a moudrosti se les stal bezpečným místem pro všechny jeho obyvatele.

A tak Matylda, Barbora, čaroděj Artur a listí společně žili šťastně až do konce svých dní, pečujíce o les a dbajíce na jeho harmonii a krásu.