Bylo nebylo, za sedmi horami a sedmi řekami, v dávné době, když se ještě kouzla a magie plížily po zemi, žil malý chlapec jménem Jakub. Jakub byl statečný a odvážný, ale také trochu zvědavý a dobrodružný.

Jednoho dne se Jakub vydal do temného lesa, kde se říkalo, že se skrývá závoj, který má moc předpovídat budoucnost. Jakub byl rozhodnutý najít tento závoj a zjistit, co ho čeká v životě. Po dlouhém putování lesními stezkami a překonání mnoha nebezpečí dorazil k tajemnému prameni, u kterého měl být závoj schovaný.

Když se Jakub přiblížil k prameni, znenadání vyskočila z větvičky příšera! Byla to obrovská a hrozivá bytost, která se s choutkou požírala vše, co jí přišlo do cesty. Jakub se lekl, ale neztratil odvahu. S chytrým plánem se mu podařilo přimět příšeru k tomu, aby mu ukázala cestu k závoji.

Příšera ho dovedla k závoji, který visel na větvi stromu. Jakub se odvážil přistoupit blíže a závoj se mu sám odvinul. V tu chvíli se vynořila vědma, která střežila tuto magickou moc. Vědma se na Jakuba usmála a řekla mu, že závoj mu ukáže pouze jedinou věc, kterou musí udělat, aby se mu splnil sen.

Jakub se podíval do závoje a uviděl obraz svého vlastního srdce. Vědma mu vysvětlila, že jediným způsobem, jak dosáhnout štěstí a úspěchu, je naslouchat svému srdci a být odvážný ve všem, co podnikne. Jakub se rozloučil se závojem, příšerou i vědmou a s novým odhodláním se vrátil do své vesnice.

Od té doby byl Jakub známý jako nejstatečnější a nejvíce milovaný obyvatel vesnice. A všichni, kdo slyšeli jeho příběh, si odnesli poučení, že odvaha a láska jsou silnější než jakékoliv kouzlo či příšera. A tak Jakub žil šťastně až do konce svých dní.