Bylo jednou za krásného podzimního dne, kdy stromy zářily různými odstíny rudé, žluté a oranžové. Mladá princezna Isabella se právě vydala na procházku širokými zahradami královského paláce. Při jednom ze zatáček spatřila starou kočárku zaparkovanou u okraje lesa.

Zvědavě se k ní přiblížila a uvnitř kočárky objevila lesklý prsten s kouzelným kamenem. Prsten jí seděl jako ulitý, a tak se rozhodla ho nechat na prstu. Jakmile však prst zasunula do prstýnku, začala se kočárka pohybovat a vystřelila vpřed, jako by se oživila.

Isabella se vyděsila, ale zároveň byla zvědavá, kam ji kočár zavede. Projížděla okolní krajinou, až se nakonec zastavila před tajemným hradem, který byl obklopen vysokými stromy a hustým lesem. Vstoupila dovnitř a v hradní síni ji přivítala stará čarodějka.

„Vítej, princezno,“ promluvila čarodějka s podivným úsměvem. „Prsten tě sem dovedl, protože jsi hodná a statečná. Jsem ti předurčila úkol, který musíš splnit, abys se mohla vrátit zpět do svého domova.“

Isabella naslouchala čarodějčiným slovům a přijala její výzvu. Musela projít třemi náročnými zkouškami, které jí měly ukázat, zda je skutečně hodná být princeznou. S pomocí svého odvahy a dobroty Isabella všechny zkoušky obstála a získala tak čarodějčinu přízeň.

Poté se kočárka opět objevila a Isabella se vrátila zpět do královského paláce. S sebou si odnesla nejen prsten, ale i moudrost, kterou získala díky svému dobrodružství s čarodějkou. A tak žila dlouho a šťastně, znovu se procházející podzimními zahradami a vzpomínající na svou neuvěřitelnou cestu.