Bylo nebylo, za sedmi horami a sedmi řekami stával kdysi malebný rybník zvaný Zlatá zrcadla. Voda v něm byla průzračná a ryby v ní leskly se jako drahé kameny. Na břehu rybníka žil starý rybář Martin, který se každý den vydával na vodu a lovil nejkrásnější ryby pro své sousedy.

Jednoho jarního rána, když slunce právě vykouklo zpod oblačné deky, Martin objevil na břehu rybníka ztracený zlatý prsten. Leskl se jako slunce na obloze a měl vyrytý nápis: „Kdo nosí tento prsten, bude mít štěstí po všechny časy.“ Rybář si ho opatrně vzal do ruky a udiveně se na něj díval. Rozhodl se, že prsten si přinese štěstí, a tak ho nasadil na svůj malý prst.

Od té chvíle se všechno v Martinově životě změnilo. Ryby mu skákaly do sítí samy a každá jeho výprava na rybník byla úspěšná. Lidé z okolí se začali o jeho tajemný prsten zajímat a přicházeli se dívat na jeho úlovky a poslouchat jeho příběhy. Martin byl šťastný, že může pomáhat druhým a sdílet s nimi své bohatství.

Jednoho dne však přišel na břeh rybníka záhadný cizinec a požádal Martina, aby mu prsten prodal. Rybář však věděl, že prsten mu přinesl nejen štěstí, ale také lásku a radost. Odhodlal se proto prsten neprodat a cizince odmítl. Ten se však rozzuřil a proklel rybník, aby se proměnil v bažinu a ztratil svou kouzelnou moc.

Martin se bál, co bude dál, ale rozhodl se bojovat. Společně se svými sousedy začal rybník čistit a obnovovat jeho krásu. Trvalo to mnoho dní a nocí, ale nakonec se jim podařilo zlomit kletbu a rybník znovu zazářil ve své původní kráse. Prsten už zůstal navěky na Martinově prstu a on si uvědomil, že opravdové štěstí není v materiálních věcech, ale v lásce, přátelství a ochraně krásy přírody.

A tak žil Martin šťastně až do konce svých dní, střežíc rybník Zlatá zrcadla jako své největší poklad. A ztracený prsten se stal legendou, která připomínala všem, že pravé štěstí není třeba hledat ve věcech mimo nás, ale v našich srdcích.