Bylo nebylo, za sedmi horami a za sedmi řekami, žila jedna kouzelná svíčka jménem Lucinda. Lucinda byla magická svíčka, která dokázala splnit tři přání každému, kdo ji zapálil a přál si něco s čistým srdcem.

Jednoho dne se do vesnice nedaleko lesa dostala zpráva o Lucindě. Místní obyvatelé se začali shlukovat u starého dubu, kde svíčka stála na kamenném oltáři. Každý z nich měl možnost přijít a zkusit štěstí s tím, že Lucinda jim splní tři přání.

Do vesnice přišla také mladá dívka jménem Amélie. Byla chudá, ale měla velké srdce a toužila po štěstí. Rozhodla se, že vyzkouší, zda je skutečně pravda, že svíčka může splnit přání.

Přistoupila k Lucindě, zapálila ji a s láskou v srdci si přála první přání: „Lucindo, prosím tě, dej mi prsten, který mi přinese štěstí a lásku.“ Svíčka vzplanula modrým plamenem a z jejího středu vyskočil krásný zlatý prsten s drahým kamenem.

Amélie byla nadšená, ale věděla, že má ještě dvě přání. Rozhodla se použít druhé přání moudře: „Lucindo, prosím tě, dej mi kapustu, která mi poskytne bohatství a hojnost.“ Opět se ozval modrý plamen a na oltáři se objevila obrovská zlatavá kapusta plná cenných kamenů a zlatých mincí.

Amélie byla ohromená, ale věděla, že má ještě jedno přání. Rozhodla se, že si přeje něco pro dobro všech ve vesnici: „Lucindo, prosím tě, pomoz vesnici prosperovat a každému obyvateli přinést štěstí a lásku.“ Svíčka se rozsvítila jasným plamenem a z lesa se ozvalo tiché šumění větru.

Od té chvíle se ve vesnici začalo dít něco zázračného. Všichni obyvatelé se stali šťastnějšími, bohatství se rozšířilo a láska se šířila mezi lidmi. A všichni věděli, že to všechno bylo dílem kouzelné svíčky Lucindy, která byla ochotná pomoci těm, kteří si přáli s čistým srdcem. A tak žili šťastně až do konce svých dní.