Uprostřed hlubokého lesa, kde stromy sahaly až k nebi a mechy tvořily měkký koberec, žil starý trol jménem Grum. Grum byl známý mezi všemi lesními bytostmi jako dobrosrdečný a moudrý. Navzdory své veliké postavě a poněkud drsnému zevnějšku, měl trol srdce ze zlata. Vlastnil však i něco zcela zvláštního, co bylo ve světě trolů nevídané – třpytící se diamant, který svítil jako nejjasnější hvězda na noční obloze.
Diamant měl kouzelnou moc. Když jej měsíc osvětloval svým stříbrným světlem, dokázal proměnit noc v den a naplnit les klidným jasem. Všichni v lese respektovali Gruma a jeho drahokam, neboť jeho jas chránil les před nebezpečím, zejména od divokých zvířat a hladových loupežníků.
Jednoho večera, kdy měsíc visel vysoko na obloze a les se chvěl v měsíční záři, se na jeho okraji objevil loupežník jménem Arvid. Arvid měl renomé lstivého zloděje, jemuž neuniklo nic, co by se lesklo či cinkalo. Byl zcela uchvácen příběhy o trolově diamantu a jeho kouzelné moci a rozhodl se, že jej získá stůj co stůj.
Zatímco se měsíc blížil k úplňku, Arvid se začal připravovat na svou smělou loupež. Ukryl se v temné jeskyni poblíž Grumova obydlí a tiše pozoroval, jak trol každou noc staví diamant na kamenný podstavec uprostřed mýtiny, aby jej světlo měsíce mohlo plně ozařovat.
V osudnou noc, kdy měsíc zářil nejjasněji, se Arvid vkradl blíže. Kradl se stíny jako panter a ke svému překvapení zjistil, že mýtina byla prázdná. Grum usnul v své chalupě, unaven všedními starostmi trolího života. Diamant, zářící na podstavci, byl podivuhodně krásný. Arvid se ho zmocnil a vzal nohy na ramena.
Jakmile se však Arvid dotkl diamantu, les se proměnil. Staré kouzlo, které chránilo les před nebezpečím, se narušilo. Stromy se začaly třást a nebe potemnělo mraky. Lesem se rozlehl hukot větru a zdálo se, jako by i země pod nohama hlučela varovným bručením.
Grum se vzbudil a okamžitě vycítil, že něco není v pořádku. Vyběhl ze své chalupy a spatřil, jak mýtina potemněla. Bez svého drahokamu nyní les postrádal kouzelnou ochranu. Grum však ihned pochopil, co se stalo. Jeho moudrost mu napověděla, že Arvid, kterého kdysi slyšel mluvit v hostinci na kraji lesa, musel diamant uloupit.
Grum tedy nasadil své bystré oči a brzy spatřil prchající stín loupežníka. Bez váhání se pustil za ním. Díky svým dlouhým nohám a místnímu znalectví lesních cest trol brzy dohnal Arvida, který v úprku zakopl o kořen stromu.
„Zastav!“ zvolal Grum mocným hlasem. „To, co držíš v rukou, nepatří tobě. Vrať mi diamant a les se opět uklidní.“
Loupežník se otočil, uvědomujíc si svoji bezvýchodnou situaci. „Proč bych to měl udělat? Tento diamant je nádherný a mohlo by to být moje jmění,“ namítl, avšak jeho hlas ztratil na jistotě.
„Tento drahokam je více než jen poklad,“ odpověděl Grum klidně. „Je ochráncem tohoto lesa a všech, kdo tu žijí, včetně tebe. Bez něho se stane les nebezpečným místem, možná i pro tebe.“
Arvid, poprvé ve svém životě, pocítil tíhu odpovědnosti nejen za sebe, ale za celek, který by mohl svou chamtivostí poškodit. Vzpomněl si, jak byl jako malý chlapec svědkem trolovy pomoci, když mu lesní tvorové zachránili život. Trochu z rozpaků a vděčnosti, které se začaly prolínat v jeho srdci, neochotně podal diamant trolovi zpět.
Když Grum opět uchopil drahokam, les jako zázrakem ožil a obloha se na chvíli rozjasnila. Osvětlení z diamantu vrátilo lesu jeho původní magickou sílu. Stromy přestaly šumět znepokojením a ze všech stran bylo slyšet šepot vděčných lesních tvorů.
Loupežník Arvid sklonil hlavu a řekl: „Omlouvám se, nechtěl jsem způsobit tolik škody. Mohl bych nějak napravit, co jsem způsobil?“
Grum se usmál, jeho oči zářily laskavostí. „Zůstaň, Arvide, a pomoz mi chránit tento les. Tvá dovednost je velká a síla dobrého úmyslu může sloužit moudře.“
Arvid, pohnut Grumovou dobrotou, souhlasil a od toho dne pomáhal starému trolovi. Společně dohlíželi na to, aby les zůstal bezpečným místem pro všechny bytosti, které v něm žily. A pod jejich péčí les vzkvétal jako nikdy předtím.
Od těch dob každou noc, kdy se měsíc vyhoupne na oblohu, lze spatřit, jak diamant svítí na mýtině, a obloha i les hrají harmonii světel a stínů, chráněné přátelstvím starého trola Gruma a loupežníka Arvida, kteří nalezli svůj klid a místo, které spolu střeží s láskou a oddaností.