Uprostřed hlubokého lesa, kde stromy šeptaly své příběhy a mech měkce objímal zem, rostl malý jalovec. Nebyl nijak zvláštní – jeho větve byly tenké a jehličí drobné. Přesto se o něm v lese šířily podivné zvěsti. Říkalo se, že jedna z jeho větviček je kouzelná a má moc plnit přání, pokud je vysloveno s ryzím srdcem.
Jednoho dne se do lesa zatoulala dívka jménem Klárka. Byla to laskavá a odvážná dívka, která však měla smutné oči. Její rodina žila na okraji chudé vesnice, kde sotva stačily úspory na jídlo. Klárka se vydala do lesa hledat jedlé byliny, houby nebo cokoliv, co by pomohlo jejím rodičům a mladším sourozencům.
Les byl tichý a tajemný, a když Klárka procházela kolem jalovce, zdálo se jí, že slyší jemný hlas. Zastavila se a zaposlouchala. Znovu se ozvalo: „Klárko, Klárko…“
„Kdo to na mě volá?“ zeptala se překvapeně, rozhlížejíc se kolem.
„Já,“ zašeptal hlas. „Jsem kouzelná větvička tohoto jalovce.“
Klárka si myslela, že se jí to snad jen zdá, ale přistoupila blíž. Jedna z větví stromu se lehce pohnula, jako by jí kynula. „Pokud máš čisté srdce a tvé přání je upřímné, mohu ti pomoci,“ řekla větvička.
„Kouzelná větvičko,“ začala Klárka nesměle, „přeji si, aby moje rodina už nikdy netrpěla hladem.“
Větvička se na okamžik napřímila, jako by vstřebávala její slova. Poté se zaleskla jemným světlem a odlomila se od stromu. Dopadla Klárce do dlaní a jemný hlas dodal: „Tvůj osud teď závisí na tobě. Musíš tuto větvičku zanést na tajné místo, kde se kouzlo naplní.“
„A kde to místo najdu?“ zeptala se Klárka.
„Hledej v horách, kde se nebe dotýká země. Tam září diamantová jeskyně,“ odpověděla větvička a světlo pohaslo.
Klárka věděla, že cesta do hor bude dlouhá a nebezpečná, ale odhodlaně se vydala na cestu. Šla celý den a noc, až dorazila k úpatí vysokých skal. Stoupání bylo strmé a kameny klouzaly pod nohama, ale Klárka nepolevila. Když už si myslela, že nemá sílu pokračovat, objevil se před ní starý muž s dlouhým bílým vousem.
„Kam spěcháš, děvče?“ zeptal se jí laskavým hlasem.
Klárka mu vyprávěla o kouzelné větvičce a svém přání. Starý muž se zamyšleně podrbal na bradě. „Cesta k diamantové jeskyni není snadná. Musíš překonat tři zkoušky. Ale protože vidím, že tvé srdce je čisté, rád ti pomohu.“
První zkouškou bylo přejít řeku, jejíž proud byl tak silný, že by unesl dospělého muže. Klárka zoufale hledala způsob, jak ji překonat. V tom si všimla, že starý muž má v ruce sadu malých kamenů. „Vezmi tyto kameny a polož je na vodu. Ale pamatuj, musíš věřit, že tě unesou.“
Klárka váhavě vzala první kámen a položila ho na hladinu. K jejímu úžasu kámen zůstal plavat, jako by byl lehčí než pírko. S každým dalším kamenem se před ní vytvořil most, po kterém bezpečně přešla na druhý břeh.
Druhá zkouška čekala v tmavém lese, kde nebylo vidět ani na krok. Klárka se bála, ale vzpomněla si na kouzelnou větvičku. Držela ji pevně v ruce a větvička začala jemně zářit, osvětlujíc cestu. Klárka procházela lesem, až dorazila na jeho konec.
Třetí zkouška byla nejtěžší. Před Klárkou se objevil obrovský had se zlatýma očima. Syčel a hrozil jí, že ji nepustí dál, pokud neuhodne jeho hádanku. „Poslouchej dobře,“ řekl had. „Co je to? Nemá to kosti, ale přesto to drží tvar. Je to měkké, ale přesto silné.“
Klárka přemýšlela. Nakonec si vzpomněla na svou rodinu a na to, jak ji vždy objímali, i když měli sami málo. „Je to srdce,“ odpověděla s jistotou.
Had se překvapeně stáhl a uvolnil jí cestu. „Správně,“ řekl a zmizel.
Klárka pokračovala dál, až konečně dorazila k diamantové jeskyni. Stěny zářily tisíci drahokamy a celá jeskyně se třpytila, jako by byla posetá hvězdami. Klárka položila kouzelnou větvičku na zem a zvolala: „Prosím, splň mé přání!“
Najednou se zablesklo a celou jeskyni zaplnilo oslnivé světlo. Když světlo pohaslo, Klárka uviděla, že v jejích rukou drží košík plný diamantů. Ne však obyčejných – tyto diamanty nebyly určeny k prodání. Kdykoliv je Klárka nebo její rodina potřebovala, proměnily se v jídlo, teplo nebo cokoliv, co jim chybělo.
Klárka se vrátila domů a její rodina už nikdy netrpěla nedostatkem. A kouzelná větvička? Ta zůstala u Klárky jako připomínka, že s odvahou a dobrým srdcem lze překonat jakékoliv překážky.