Za sedmero horami a hlubokými lesy stávalo malé, ztracené království jménem Zelený háj. V tom království bylo vše, co si jen lidské srdce může přát: zpívající ptáčci, šumící potoky a vůně květin, která by mohla změnit i svůj těžký osud.
V Zeleném háji žil lišák jménem Fígl. Byl to zvídavý tvor, který nikdy neodmítl příležitost pro dobrodružství. Navzdory své pověsti lišáka, který se vyhýbá zbytečným starostem, měl Fígl slabost pro záhady. Zvláště ho přitahovala jedna stará legenda o kouzelné bráně skryté hluboko v lese, jež prý vede do světa, kde jsou všechny sny skutečností.
Jednoho dne, když slunce zářilo a dny byly dlouhé, se Fígl rozhodl, že legendu o bráně prozkoumá. Začal hledat stopy, které by ho vedly k mystickému místu. Nejdříve se vydal za starým vílákem jménem Brčál, který měl pověst nejmoudřejšího z celé země.
Brčál bydlel uprostřed starého dubového háje, kde se slunce prolínalo s větvemi stromů a malovalo na zem tisíce třpytivých flíčků. Když Fígl dorazil na místo, Brčál právě ležel na měkoučkém mechu a pozoroval mráčky na obloze.
„Dobré ráno, Brčále,“ pozdravil Fígl zdvořile. „Pověz mi, prosím, co víš o kouzelné bráně?“
Brčál si sedl a zamyšleně se na Fígl podíval. „Brána je skutečná,“ začal, „ale nikdo neví, kde přesně se nachází. Cesta k ní je plná zkoušek a překážek. Kdo ji však najde, tomu se splní vše, po čem touží.“
Fígl se zatvářil soustředěně a Brčál pokračoval: „Abys našel bránu, musíš nejprve najít tři kouzelné amulety ukryté na třech různých místech. Jeden je v kouzelném Písečném doupěti, druhý schovává stádo létajících králíků a třetí je ukrytý mezi nejvyššími vrcholky skalní hory.“
Lišák se Brčálovi uctivě poděkoval a vyrazil na cestu plnou dobrodružství. Nejprve se vydal k Písečnému doupěti, místu, kde se říkalo, že se skrývají tajemné písečné víly. Cesta byla dlouhá a únava začala doléhat na jeho tlapky, ale Fígl si zpíval veselé písničky, aby si zkrátil čas.
Když dorazil k doupěti, zastavil se před ním a rozhlédl se kolem. Zem byla pokryta zlatým pískem, který se třpytil jako diametry. Náhle se před ním objevila malá písečná víla.
„Co tě přivádí do našeho doupěte, lišáku?“ zeptala se s jiskřivýma očima.
„Hledám kouzelný amulet,“ odpověděl Fígl bez váhání.
Víla se usmála. „Aby sis jej zasloužil, musíš odpovědět na naši hádanku. Co je to? Ráno čtyři, v poledne dvě a večer tři?“
Fígl přemýšlel a pak si vzpomněl na příběh o člověku. „Je to člověk! Ráno, když je dítě, leze po čtyřech, v poledne, jako dospělý, chodí po dvou, a večer, ve stáří, si pomáhá hůlkou, tedy třemi nohami.“
Víla se zasmála radostí a podala Fíglovi první amulet, který zářil jako slunce. Lišák poděkoval a vydal se na další cestu.
Jeho další zastávka byla u stáda létajících králíků, kteří žili na rozkvetlé louce. Kráčel dlouho, přes slatiny a lesy, až se ocitl před loukou plnou barevných květin a hemžících se králíků s třpytivými křídly.
„Lišáku, lišáku, jaká je tvoje žádost?“ zeptal se ho největší z králíků, který měl na hlavě čelenku z pampelišek.
„Přišel jsem si pro druhý kouzelný amulet,“ vysvětlil Fígl.
Králík zamával křídly a šibalsky se usmál. „Náš amulet ti poskytneme, když nás přemůžeš v závodě. Dokážeš být rychlejší než my?“
Fígl přijal výzvu a připravil se ke startu. Králíci se řadili do řady vedle něj, jejich křídla se jemně třásla ve větru. Když dal největší králík pokyn, všichni vyrazili vpřed. Byl to napínavý závod, ale díky své chytráctví a šikovnosti se Fígl dokázal celým závodem prostřílet jako vítr a zvítězil.
Králíci uznali jeho schopnosti a předali mu druhý amulet, lesknoucí se jako hvězda.
Poslední úkol Fígla dovedl ke skalní hoře, kde se měl nacházet třetí amulet. Hora byla strmá a její vrcholek se ztrácel v oparech mlhy. Fígl se pevně zavázal, že nic mu nezastaví v získání posledního amuletu.
Začal stoupat a každý krok ho přibližoval k vrcholu. Nahoře ho však čekalo překvapení; setkal se s horským duchem, který střežil poslední amulet.
„Abys dostal tento amulet, musíš mi přinést tu nejtřpytivější z hvězd na nočním nebi,“ řekl duch.
Fígl byl zmaten. Jak mohl uchopit hvězdu? Vrátil se dolů, kde v lesní mýtině narazil na svit hvězd. Pak si vzpomněl na oceánský oblak, ve kterém viděl odraz hvězd. Rychle nasbíral rosou prosáklé lístky, které lehce zrcadlily svit noci, a vrátil se k duchovi.
„Tady je tvá hvězda,“ řekl chytře.
Duch se zasmál obdivně nad jeho vynalézavostí a předal mu poslední amulet. S třemi amulety se lišák vydal zpět do lesa, kde našel bránu, o níž celý život snil.
Když Fígl postavil všechny tři amulety blízko brány, rozsvítila se jasným světlem a pomalu se otevřela. Fígl nejprve zaváhal, ale pak s důvěrou překročil její práh.
Co tam objevil, bylo zázračné království, kde každé přání a sen se mohlo stát skutečností. Králíci skákali vysoko k nebesům, víly tancovaly na vodních hladinách, a příroda zpívala píseň štěstí.
Lišák Fígl zůstal v tom kouzelném světě, ale nikdy nezapomněl na domov a všechny dobré duše v Zeleném háji. Věděl, že opravdové kouzlo není o splněných přáních, ale o tom, být šťastným s tím, co má.
A tak se ve všech čtyřech královstvích šířily pověsti o statečném lišákovi, kouzelné bráně a skvělém dobrodružství, které nezůstalo jen pouhým snem.