Uprostřed hlubokého lesa, kde stromy byly tak vysoké, že jejich větve zakrývaly oblohu, žil starý kouzelník jménem Zorvan. Byl to moudrý muž, který používal své schopnosti k ochraně lesa a všech jeho obyvatel. Mezi zvířaty a rostlinami byl oblíbený, protože uměl uzdravovat nemocné stromy, vracet potůčkům čistou vodu a pomáhal ptákům, když ztratili cestu. Ale les nebyl vždy klidným místem.
Na samém okraji lesa se nacházela temná propast, kterou všichni nazývali Hadí jáma. Žil tam obrovský černý had jménem Morgrin, který byl ztělesněním zla. Morgrin nenáviděl všechno živé a krásné. Kdykoli mohl, šířil po lese zkázu – tráva vadla tam, kde se plazil, stromy usychaly a zvířata utíkala ve strachu. Kouzelník Zorvan se snažil hada udržet ve své jámě pomocí kouzelné bariéry, ale tušil, že jednoho dne bude muset Morgrinovi čelit tváří v tvář.
Jednoho rána, zatímco Zorvan sbíral v lese byliny, ucítil ve vzduchu podivný chlad. Stromy v dálce se začaly chvět, a pak se ozvalo zlověstné syčení, které přehlušilo i zpěv ptáků. Kouzelník věděl, co to znamená – Morgrin překonal bariéru.
Zorvan se rychle vrátil do své chatrče a připravil si svůj kouzelný hůl. Než však mohl vyrazit do boje, objevila se před jeho dveřmi mladá dívka jménem Liana. Byla to odvážná dcera dřevorubce, která často pomáhala Zorvanovi sbírat léčivé rostliny. „Pane Zorvane,“ řekla udýchaně, „Morgrin napadl naše vesnice na okraji lesa! Máme strach, že nás všechny zničí.“
Kouzelník pokývl hlavou a zamračil se. „Musíme ho zastavit,“ řekl. „Ale ne sám. Budu potřebovat tvou pomoc, Liano.“
Liana souhlasila, i když se jí třásly ruce. Zorvan ji vzal do své chatrče a ukázal jí mapu lesa. „Morgrin hledá Srdce lesa,“ vysvětloval. „Je to kouzelný krystal, který udržuje rovnováhu mezi dobrem a zlem. Pokud se ho zmocní, les zahyne.“
„Jak můžeme zastavit tak mocného tvora?“ zeptala se Liana.
„Musíme najít Srdce lesa dřív, než on,“ odpověděl Zorvan. „Ale cesta není snadná. Les je plný zkoušek, které nás budou prověřovat.“
A tak se vydali na cestu. Putovali hlubokými roklinami, přeskakovali potoky a procházeli hustými houštinami. Les je podroboval zkouškám – museli rozluštit záhadné hádanky, překonat strašidelné močály a ukázat odvahu, když je obklopila temnota. Liana se bála, ale Zorvan ji vždy povzbudil svými moudrými slovy.
Když konečně dorazili k místu, kde bylo Srdce lesa ukryto, zjistili, že je chráněno kouzelným stromem. Strom k nim promluvil hlubokým hlasem: „Pouze ti, kteří mají čisté srdce, mohou získat Srdce lesa. Odpovězte na mou poslední otázku: Co je nejsilnější mocí na světě?“
Liana se zamyslela. Chtěla odpovědět „kouzla“ nebo „síla“, ale pak si vzpomněla na všechny dobroty, které Zorvan pro les udělal. „Láska,“ zašeptala. „Láska je nejsilnější mocí.“
Strom se usmál a jeho větve se rozevřely, odhalující zářící krystal. Zorvan ho rychle vzal, ale než mohli odejít, ozvalo se ohlušující syčení. Morgrin je našel.
„Dejte mi ten krystal!“ zasyčel had, jehož oči planuly rudým světlem. „S ním budu pánem lesa!“
Zorvan stál pevně a zvedl svou kouzelnou hůl. „Nikdy!“ vykřikl. „Les patří všem, kteří ho milují a chrání.“
Mezi kouzelníkem a hadem začal zuřivý boj. Morgrin syčel a útočil jedovatými zuby, zatímco Zorvan vrhal kouzla, která měla hada oslabit. Liana, i když se bála, nenechala kouzelníka samotného. Vzala Srdce lesa a držela ho pevně, protože věděla, že je klíčem k jejich vítězství.
Najednou si vzpomněla na slova kouzelného stromu – láska je nejsilnější mocí. S odvahou a vírou se rozběhla přímo k Morgrinovi. Had ji spatřil a zaútočil, ale dívka nastavila Srdce lesa před sebe. Krystal se rozzářil tak jasně, že světlo pohltilo celou mýtinu. Morgrin zařval a zmizel ve víru světla, jako by ho láska a čistota zničily.
Když světlo zmizelo, les se zdál klidnější. Zorvan i Liana stáli uprostřed mýtiny, držíce Srdce lesa. „Dokázali jsme to,“ zašeptala Liana. „Morgrin je pryč.“
„Ano,“ přikývl Zorvan, „ale nezapomeň, že les potřebuje nejen ochranu, ale i lásku. To je to, co ho udrží naživu.“
Srdce lesa bylo vráceno na své místo a les se znovu rozzářil životem. Stromy rostly zelenější, potůčky zurčely veseleji a zvířata se vrátila. Lidé z vesnice na okraji lesa přinesli Zorvanovi a Lianě dary na poděkování, ale oba věděli, že největším darem je samotný život lesa.
Od té doby se Liana stala ochránkyní lesa po boku Zorvana. A i když temnota občas zkoušela znovu proniknout do lesa, Srdce lesa a láska jeho obyvatel ji vždy odrazily.