V jedné vzdálené zemi, kde byl celý kraj pokryt třpytivým ledem a sněhem, vládla moudrá a laskavá královna jménem Isolda. Její království se nazývalo Ledová říše a bylo známé nejen svou neuvěřitelnou krásou, ale také kouzelným diamantem, který byl ukrytý hluboko pod královským palácem. Říkalo se mu Srdce království, protože z něj prý pramenila síla, která chránila zemi před zlem a udržovala ji v harmonii.
Královna Isolda měla dceru, princeznu Elenu, která byla stejně krásná jako její matka a měla dobré srdce. Elena byla však také velmi odvážná a zvídavá. Ráda se procházela po ledových pláních, hrála si se sněhovými liškami a obdivovala polární záři, která osvětlovala noční oblohu. Často přemýšlela o tom, zda by někdy mohla spatřit Srdce království na vlastní oči, ale věděla, že diamant je přísně střežený a nikdo, kromě samotné královny, nemá dovoleno ho vidět.
Jednoho dne se však do Ledové říše dostala zpráva, která královnu i princeznu znepokojila. V odlehlých horách, kde sníh nikdy netál, se objevila příšera. Říkalo se, že je obrovská, pokrytá šupinami z ledu a její oči rudě září. Lidé z vesnic na okrajích království začali mizet, a když se je stateční lovci pokoušeli najít, nikdo z nich se nevrátil. Královna Isolda se rozhodla jednat. Věděla, že musí ochránit svůj lid, ale netušila, co by mohlo příšeru zastavit.
Jedné noci, když se královna modlila u krbu, objevil se před ní stříbrný duch. „Královno Isoldo,“ promluvil hlasem jemným jako vánek, „příšera, která ohrožuje tvé království, přišla pro Srdce království. Je to prastaré stvoření, zrozené z temnoty a ledu. Jen čisté srdce a odvaha mohou zlomit jeho kletbu.“
Královna byla zoufalá. „Kdo by mohl mít odvahu postavit se takové hrozbě?“
Duch se na ni podíval. „Tvá dcera, princezna Elena, je tou, která má osud království v rukou. Její srdce je čisté a její duše silná.“ S těmito slovy duch zmizel.
Když se o tom Elena dozvěděla, byla odhodlaná pomoci. „Matko,“ řekla, „nemůžeme dovolit, aby naše země trpěla. Musím se vydat za tou příšerou a zjistit pravdu.“
Královna se zdráhala svou dceru pustit, ale věděla, že duch měl pravdu. Připravila Eleně teplý plášť, kouzelný meč, který dokázal rozetnout i nejtvrdší led, a malý krystal, ve kterém byla ukryta kapka světla ze samotného diamantu.
Elena se vydala na cestu. Šla ledovými pláněmi, překračovala zmrzlé řeky a prodírala se sněhovými bouřemi. Cestou potkala různé bytosti – mluvící soby, víly ukryté v ledových květech a dokonce i sněhového obra, který jí ukázal cestu k horám.
Když konečně dorazila k místu, kde se příšera ukrývala, spatřila obrovskou ledovou jeskyni. Uvnitř bylo ticho, až na zvuk kapající vody. Elena vešla dovnitř a brzy se ocitla tváří v tvář příšeře. Byla obrovská, s tělem pokrytým ostrými ledovými výběžky a očima, které zářily jako rudé plameny.
„Kdo jsi?“ zvolala Elena statečně.
Příšera se na ni podívala a její hlas zaburácel: „Já jsem stín, který byl zapomenut. Byl jsem kdysi strážcem Srdce království, dokud mě nezradili a neuvěznili v tomto prokletém těle. Přišel jsem si pro to, co mi právem patří.“
Elena cítila, že příšera nemluví jen ze zlé vůle. „Co se ti stalo?“ zeptala se.
Příšera zaváhala a pak začala vyprávět. Kdysi dávno byl strážcem diamantu, ale jednoho dne podlehl pokušení a pokusil se jeho sílu použít pro sebe. Diamant ho potrestal tím, že ho proměnil v monstrum, které nemohlo najít klid. Jedině čisté světlo z diamantu by mohlo zlomit jeho kletbu, ale on se bál, že kdyby se přiblížil, diamant by ho úplně zničil.
Elena se rozhodla jednat. Vzala krystal, který jí dala matka, a přiblížila ho k příšeře. „Tvoje srdce musí být čisté,“ řekla. „Musíš litovat svých činů a přijmout svou chybu.“
Příšera se podívala na krystal a její rudé oči se začaly měnit. Místo zloby v nich byla smutek a lítost. „Lituji všeho,“ zašeptala. „Chtěl jsem jen moc, ale ztratil jsem všechno.“
Když se světlo z krystalu dotklo příšery, její ledové tělo začalo tát. Z bílého závoje se vynořil muž s laskavým pohledem. Byl to původní strážce diamantu, který nyní získal zpět svou podobu.
Elena ho dovedla zpět do paláce, kde se královna Isolda rozhodla, že strážci odpustí a dá mu šanci napravit své chyby. Diamant opět zazářil a Ledová říše byla zachráněna.
Princezna Elena se vrátila jako hrdinka a lidé ji s radostí vítali. Královna byla na svou dceru nesmírně hrdá a věděla, že budoucnost království je v těch nejlepších rukou.