Bylo nebylo, za sedmi horami a za sedmi řekami, byla jedna pohádková zahrada plná květin a stromů. V této zahradě žila strašidelná příšera, která se jmenovala Zubeček. Zubeček měl ostré zuby, dlouhé drápy a oči jak uhlíky. Lidé se ho báli a vyhýbali se zahradě, kde přebýval.

Jednoho dne se do zahrady dostala odvážná dívka jménem Alena. Nechtěla věřit, že by Zubeček byl tak zlý, jak se o něm vyprávělo. Procházela se zahradou a najednou uviděla něco lesknoucího se v trávě. Byl to krásný zlatý prsten s drahým kamenem.

Alena se rozhodla, že prsten si vezme. Ale vzápětí se ozval hlasné zařvání. Zubeček se připlížil a hrozil, že ji sežere, protože ukradla jeho prsten. Alena se začala bránit a prosila příšeru, aby ji nezabil. Nakonec se dohodli, že Alena prsten vrátí, pokud jí Zubeček dovolí ochutnat jeho slavný perník, o kterém se v okolí tolik mluvilo.

Zubeček souhlasil a vzal Alenu do své jeskyně, kde měl uložený perník. Alena ochutnala perník a byl tak lahodný, že se jí rozplynul na jazyku. Zubeček byl mile překvapen, jaká je Alena milá a statečná dívka. Nakonec jí dovolil nejen si ponechat prsten, ale i navštěvovat zahradu kdykoliv chtěla.

Od té doby se Alena stala přítelkyní Zubečka a společně strávili mnoho šťastných chvil v pohádkové zahradě. A tak se ukázalo, že i z příšery může být nakonec dobrý přítel.